Povídání o lnu

Vývoj od pradávna po dnešek

Nejstarší nálezy lněných výrobků pochází asi ze 7. tisíciletí před n. l. podle některých údajů z Jižní Ameriky, podle jiných z Íránu. Do Evropy se len dostal asi o 4 tisíce let později (nález ve Švýcarsku). Na konci 18. století se len v Evropě z 18 % (vlna 78 %) významně podílel na celkové spotřebě textilních vláken.

Vlastnosti lnu

Výhod lněné tkaniny je hned několik

• přirozeně antibakteriální
• vhodná pro alergiky (odolný vůči plísním, pylům a prachu)
• nevytváří statickou elektřinu
• nepřitahuje a nepohlcuje prach, proto se nemusí prát tak často jako bavlna
• Lněná vlákna jsou schopna přijmout až 30 % vody a přitom nejsou na omak mokrá, působí chladivě. Len je schopný pohltit tolik tekutiny kolik sám váží v suchém stavu a dokáže vodu opět odpařit. Proto je len vhodný na letní oblečení či na výrobu bytového textilu jako jsou utěrky, ubrusy, závěsy, ale i povlečení a v našem případě pytlíky.

Je ekologický, plně recyklovatelný, biologicky odbouratelný, nepotřebuje hnojit a ošetřovat pesticidy. Při výrobě tkanin není potřeba chemických prostředků. Lněné materiály mají dlouhou životnost.

Zpracování lnu

K výrobě příze se vlákna lnu musí ojednotit přípravnou procedurou (trhání - rosení nebo máčení - odsemeňování a lámání stonků - potěrání (tření) - vochlování). K výrobě lněné příze se pak dá použít jen asi 10 % vláken, zbytek je koudel (k výrobě hrubších přízí), pazdeří a odpady.